O soužití muže a ženy

18.01.2023


Zůstat ve stavu lásky i v soužití je pro mě umění :-)

A umění vnímám jako dokonalost v nedokonalosti. Jako upřímnou výpovědí jedince. Teď momentálně mou výpovědí z vlastního života a 13-ti letého soužití.

Dokud spolu s druhou bytostí nežijeme, žijeme odděleně, máme každý na starosti své vlastní záležitosti, zodpovídáme se jen sami sobě... zůstat ve stavu lásky není tak těžké. Prostě milujeme.

To se však začne měnit, jak spolu začneme žít. Kromě nás samých je tu další osoba a vytváří se tak nové možnosti, aniž bychom je vědomě chtěli či plánovali:

- můžeme obviňovat i někoho jiného než jen sebe a zbavovat se tak své vlastní zodpovědnosti
-  můžeme bojovat o moc, ovládat

- můžeme požadovat, chtít po druhém, aby nějak jednal, většinou podle našich představ

- můžeme kontrolovat a obhajujeme si to tím, že v soužití máme spolu sdílet úplně vše.  Možná to bereme jako nepsané pravidlo soužití. Připomeňme si ale, že s druhým sdílíme a svěřujeme se ve chvílích, kdy sami chceme a do té míry, jakou sami cítíme, při vzájemné důvěře. Není to povinnost.

Časem si všimneme jak jakoby mizí stav svobody a to nás v hloubi duše štve.

Stav lásky se pomalu vzdaluje někam do dály. Lásku cítíme jen slabě, ano občas zažijeme krásné vlny.

Ráda si kladu otázky, pomáhají mi vidět. Potom to chce jen trpělivost a odpovědi se dostaví :-)

Co se to děje? Proč se to točí do kola? Jak to může být jinak? 

 1. Zvyky. Nejsme zvyklí žít ve stavu lásky, ale jsme zvyklí žít v problémech, v konstruktech mysli, ve zvláštní podobě vztahu, ve které žije většina lidí a nic jiného kolem sebe ani nevidíme. Pro mě zvyk = smrt. Ze zvyků necítím život, je to něco mrtvého. Od mala je pro mého vnitřního rebela zvyk výzva k hledání. 

2. Požadavky mysli. Nechali jsme se strhnout požadavkami mysli. Možná jsme se zamotali do představ, jak vztahy "přece" fungují. Možná jsme se zamotali v emocionálních požadavcích, jež vyplývají z našich starých zranění. Možná jsme se zamotali v boji o moc. Možná jsme se zamotali v přílišné kontrole druhého. Nenecháme mu žádné tajemství, soukromí, pleteme se mu do jeho vnitřních záležitostí. Možná...


Láska přeci nepožaduje, nespoutává. Láska voní, září, vyživuje, nic po nikom nechce... Láska potřebuje prostor, aby mohla vát jako vánek... Láska prostě je, sdílí.

Láska tančí se svobodou tanec života.

Možná potřebujeme posílit sycení esence lásky.

Co děláme pro to, abychom náš stav lásky posilovali?

Co děláme pro to, abychom pozornost na stav lásky posilovali?