Gozo:Divoká jemnost
11.–18. října 2026
Společný podzimní týden žen na ostrově Gozo
Moře. Slunce. Vítr. Otevřený prostor.
Žádný kurz ani organizovaný program od rána do večera. Jen společný výlet pro ženy, které chtějí zpomalit v přírodě, blízko živlů, a znovu jasně slyšet svůj vlastní hlas.
Někdy se potřebujeme vzdálit od známých věcí, lidí i prostředí... na chvíli odjet někam úplně jinam. Ne proto, abychom utekly od svého života, ale abychom se k němu zase vrátily. Znovu ho cítily a vnímaly.
Na Gozo se vracím už několik let. Je na něm něco, co se těžko popisuje slovy. Má v sobě zvláštní, starou magickou sílu. Miluju ho na podzim, kdy z ostrova opadne letní shon a zůstane jen hřejivé slunce a nádherně tyrkysové moře.A když kolem nás na chvíli utichne všechno známé, začne být slyšet něco jiného.
A když kolem nás na chvíli utichne všechno známé, začne být slyšet něco jiného. Náš vlastní hlas. To, co jsme dlouho odkládaly. To, co jsme přestaly vnímat. To, co nepotřebuje vysvětlení.
Během předchozích pobytů jsem viděla, jak se ženy během jednoho týdne postupně mění. Začnou vnímat a naslouchat svému vnitřnímu impulzu a zničehonic dostanou chuť jít samy podél moře. Sednout si na místo, které je zavolá. Mlčet. Smát se. Nebo sdílet to, co právě cítí, co v nich právě žije.
Přirozeně se v tom otevírá i něco hlubšího. Ticho. Intuice. Přesah. To tajemné místo v životě, které se nedá úplně vysvětlit, ale přesto víme, že existuje.
A tak pokračuju v těchto společných ženských výletech pod názvem Divoká jemnost – tentokrát v ještě komornější podobě.
O ostrově
Na Gozo se vracím už několik let a pokaždé mě znovu překvapuje jeho zvláštní energie.
Je to malý ostrov uprostřed Středozemního moře, kde se stále ještě drží pomalejší rytmus života. Ještě stále se tam zachovává. Jak dlouho ještě? To se neví...
Kamenné vesničky.
Staré cesty mezi políčky.
Útesy, vítr a nekonečný horizont.
Skryté zátoky.
Místa, kde se dá posedět a nedělat nic.
Gozo má v sobě něco, co člověka zpomalí.
Možná proto, že nás vrací zpátky k jednoduchým věcem.
K tělu.
K přírodě.
K přítomnému okamžiku.
A možná i proto, že tento ostrov stále nese paměť dávných kultur, ve kterých byla příroda, země a ženský princip hluboce propojené.
Někdy se potřebujeme vzdálit od míst a lidí, co známe, abychom si něco připomněli.
Rytmus našeho týdne
Sama, ale ne osamělá.
Láká tě někam odjet sama. Ale zastaví tě představa, že být sama v cizí zemi není vždy úplně jednoduché. Tento společný ženský výlet propojuje obojí - zázemí malé skupiny podobně naladěných žen a zároveň naprostou svobodu. Čas pro sebe a vědomí, že na ostrově nejsi sama.
Svoboda pohybu
Ostrov je malý a bezpečný. Hned na začátku tě s ním seznámím – ukážu ti, co kde najdeš, jak se po něm pohybovat a možnosti, kam se vydat. Získáš jistotu a pak jsi volná. Jdeš, kam tě to táhne.
Zázemí a sdílení
Vždy se máš kam vrátit. Ke společné snídaně, večeři, hlubokému rozhovoru nebo jen tichému posezení. Tady najdeš prostor, kde se dá sdílet slovem i mlčením. Rozhodnout se tak, jak budeš v danou chvíli potřebovat.
Nechat se vést
Stačí se naladit na ostrov, zaposlouchat se do svého vnitřního hlasu a nechat se vést. Ukážu ti místa, která miluji – skryté zátoky, kam se ráda vracím, i výhledy, u kterých se tají dech. Budu s tebou sdílet okamžitou inspiraci, která přijde. Někdy to bude projížďka loďkou, jindy pěší stezka podél útesů. Necháme věci volně plynou a uvidíme, které možnosti se nám otevřou.
Být sama se sebou
Společný ženský výlet k moři je navržený tak, abys mohla plně vnímat sebe, sílu ostrova a své skutečné potřeby. Bez plánů, které tě svazují, a bez rolí, které denně hraješ. Zbyde jen prostor, abys znovu uslyšela samu sebe.
Setkání s přáteli žijícími na ostrově
Setkání s Anet – příběhy ostrova
Čeká nás také den s Anet, která zná Gozo jako svůj domov. Nevezme nás jen na krásná místa. Otevře nám jejich příběh. Ukáže nám zákoutí ostrova, kolem kterých by člověk možná jen prošel, a přiblíží nám jejich historii, souvislosti i to, co se v krajině ukrývá pod povrchem. Anet má dar vyprávět tak, že se místo nestává jen bodem na mapě, ale něčím, co začneme opravdu vnímat. A tam se často stávají silná poznání, vhledy a pochopení.
Voda a uvolnění s Pavlem. Pavel je přítel Anet a ten nás pozve k vědomému setkání s vodním živlem. Skrze dech a důvěru si společně vyzkoušíme, jak tělo může povolit tam, kde je zvyklé držet. Není to o výkonu – je to o návratu k pocitu plynutí.
Možná přijdou i chvíle, kdy nebudeš vědět, co se sebou a místo, abys to zaplnila, v tom bodě zůstaneš.
Zkus si odpovědět...
Stojíš někdy uprostřed dne a nevíš, proč jsi unavená?
Toužíš po tichu – ale ne po samotě?
Pamatuješ si, kdy jsi naposledy neměla plán?
Co by se stalo, kdybys na týden přestala něco řešit?
Možná jsi žena, která toho hodně zvládá. Která ví, co chce – ale někdy zapomíná, co potřebuje. Která si dopřeje dovolenou, ale vrátí se z ní stejně unavená.
Gozo není o tom něco najít. Je o tom přestat hledat. A zjistit, co zůstane.
Gozo - divoká jemnost není o dalších zážitcích, ale o návratu.
Proč vyrazit společně?
Pro mě je Gozo místem návratu. K sobě, ke své síle i jemnosti, k bodu počátku. Neděje se to silou, ale prostě tím, že tam člověk je. Otevřeností. Právě tuto zkušenost – tuto divokou jemnost a hloubku – sdílím s dalšími ženami.
Moře je pro mě silným elementem. Vnímám u něj, že když žena pocítí skutečné bezpečí, přirozeně změkne. A v té měkkosti se jí vrací životní síla.
Budu na ostrově s tebou. Prakticky i lidsky. Pomohu ti rychle se na Gozu zorientovat, ukážu ti místa, která miluji, a vytvořím zázemí, kam se budeš každý den ráda vracet.
Nabízím jemnou podporu stavu uvolnění a otevření se, ať už přes tělo nebo skrze ticho za myšlenkami. Nebo tancem.
Některé věci plánujeme, jiné vznikají přirozeně podle nálady dne, počasí nebo toho, co zrovna skupina potřebuje.
A... zbytek se děje sám.
Pokud cítíš, že tě to volá, napiš – pošlu ti detaily.
Reference
"Uvědomila jsem si, že to byla první dovolená v mém životě, kdy jsem neměla vůbec žádné zažívací potíže. Bylo to zcela jistě způsobeno laskavostí, radostí a pocitem důvěry, kterou jsme si navzájem poskytovaly. Moooc děkuji všem. A jistě k tomu přispělo i nádherné silové místo." Dáša
"Díky za čas na ostrově. Byl mi pomocníkem k nabrání sil. Rozproudila se míza života. Užila jsem si samotu a víru ve své schopnosti tak i mocná křídla průvodkyň, pod která bylo báječné se občas schovat. Kruh žen byl léčivý a já za něj děkuji. A hlavně děkuji sobě, že jsem dovolila jet!" Tereza
"Jsem za celý ten bezstarostný týden vděčná. Hýčkám si vzpomínky na společenství žen, v němž mi bylo dobře. Co žena, to květina. Při zpětném pohledu vidím barevnou mozaiku naplněných dnů - situace a okamžiky někdy radostné a veselé, někdy ztišené a zamyšlené. A byly i situace nabízející sondu do vlastních limitů. Leccos z toho vnímám jako impulzy k posílení sebe sama, k učení se, ke změnám" Jitka