Rozhovor s...

" Já si myslím...podle mě...mělo by to být takhle... kdyby oni... Takhle přece nevypadá... Kdyby jsme nedělali...Mně vadí...mně se nelíbí..."

Vidím, že máš spousty myšlenek. Zamysli se nad tímto: Kdo má tyto myšlenky?... Kdo má tento názor, pocit...?...Kdo je za tímto názorem?

" Já si to myslím...No, já."

Ano, jasně, že ty, ale zamysli se hlouběji. Jak to víš, že si něco myslíš, že máš nějaký názor, pocit...? Podle čeho to poznáš?"

"To je divná otázka. Prostě to vím. Přece je normální, že máme názory, pocity..."

To ano, ale díky něčemu to víš, že máš názor. Jako by to někdo vnímal, sledoval. Kdo se zamyslí? Kdo má názor? Kdo cítí?"

" No, já."

Ano. Jak to víš, díky čemu poznáš, že máš tento názor, pocit...?

"Já pořád nevím, kam míříš, prostě to vím..."

Zkus se podívat jinak. Něco v tobě přece zaznamená pocit, názor, myšlenku, postoj..., když o tom víš. Jak bys o tom jinak věděl...? Něco zpozoruje, že máš názor, pocit..."

" Aha, už vím kam mě chceš navést. Vlastně ano. Jakoby tam byl nějaký pozorovatel, který to sleduje, co se ve mně děje. Ale to jsem taky já, jen je to nějaké jiné..."

Ano. A čím je to jiné?"

" Je to bez názoru, bez představy, bez postoje. Neutrální. Prostě to jen je."

Ano. A je to také klidné, tiché, bezprostorové, bezčasé a láskyplné?"

" Ano, je."

 Tak to jsi ty. To je tvé pravé já. To je Tvá podstata.

" Děkuji."