Ecstatic dance na ostrově

Jedeme skútrem džunglí. Nikde nikdo. Je teplo. Po chvíli začíná jemně pršet. Říkáme si, jak je to příjemné osvěžení. Za chvíli se deštík změní v liják. Stále je teplo, tak jen zpomalíme, ale nijak nám to nevadí. Dorážíme na místo - Pyramid Yoga center in Koh Panghan, Thajsko. Stojíme před polootevřenou kruhovitou stavbou se střechou ve tvaru pyramidy a netušíme, co nás čeká.

Po úvodním kruhu, kde se vysvětlují pravidla, a kde se společně ladíme, se hudba začíná rozbíhat. Pomalu se pohybuji do rytmu. Postupně se odpojuji od ostatních a užívám si svůj svět, své pocity. Čas mizí, on skutečně nemizí, jen jej přestávám vnímat. Hudba je rytmická a hodně zemitá, občas se na krátkou chvíli zvolní, lehce změní, a potom zase pokračuje dále. Jako tep života, jako nekonečný tepot, který nelze zastavit. Mohu se mu bránit, odpojit se od něj, udělat si odstup, ale přijímám jej a nechávám se jím vtáhnout. Pokračuji v taneční dobrodružné cestě. Nevím, kam mě zavede. Jen se odevzdávám. Do toho přichází opět osvěžující liják. Naturální prostředí kolem, zvuky deště a zvuky džungle podporují zemitou sílu hudby. 

Přichází obraz z ženských kruhů v Brně a pocit jak jsme plné strachu. Strachu používat svou základní energii. A to si myslíme, že ve městech  jsme v bezpečí, že v přírodě je více nebezpečí. Pláču nad tím procítěním, jak v městském prostředí ztrácíme kontakt s naší základní přirozenou sílou, která je spojena s přírodou. A proto žijeme v mnohem větším strachu, protože jsme bez přirozené instinktivní síly. Znovu se spouští hluboký pláč nad tím prožitkem. Jak mohu dopustit, aby se mi to dělo? Proč na to pořád zapomínám? To se tak málo miluji? Dovoluji si plakat, i když se ostatní radují a vískají. Pláču. Pláče moje pánev, pláče moje pohlaví. Přichází to ve vlnách, stále tančím a pláču. Spojení džungle a zemité rytmické hudby je silné. 

Cítím potřebu tohle poznání a probuzení předat těm ženám, které mají zájem. Jak to udělat, když nemáme džungli? Když se setkáme v pracovním týdnu a jen na pár hodin? Tady jsou lidi na dovolené. 

Nevím jak, ale nějak to udělám! Mé srdce hoří! Aspoň to musím zkusit!

Potom už tancuji venku, kde cítím hlínu a klacíky pod nohami, vítr a prostor. kolem sebe. Uvolnění, radost, zklidnění.