Ranní probouzení-morning routine

Vstávám okolo 8hod ranní a cítím lenost. Všude - v těle, ale i takovou vnitřní lenost. Jak je to možné? Nejezdím každý den do práce, nepracuji už s lidmi ani s dětmi, tak jak to, že nejsem plná energie? Asi po 2 měsících mě to začne znepokojovat a donutí se tím zabývat. 

Po několika letech sahám po knize od D. Chopry - Nespoutaná energie, kde se zabývá tématem únavy z hlediska ájurvédy a vědy, a nabízí i praktická řešení. Moc dobře se to čte. A tam mi to docvakne - mysl tě zacyklila, dáváš málo pozornosti tomu, co je věčné - vnitřnímu pocitu vlastní existence neboli bytí. Tomu, co nepodléhá času, co cítíš od svého dětství a vůbec se to nemění, nestárne. Tam je zdroj energie, to je třeba podpořit.

D.Chopra mi připomněl také, že řešení nespočívá v problému samém, ale na opačné straně. Takže, když je nedostatek energie, nepomůže mi, když se tím budu zabývat, ale je třeba se podívat na to, kde a jak čerpám energii, na to, jestli ji mám dostatek. Když se člověk cítí nešťastný, je třeba se podívat, jestli dělá něco, co jej činí šťastným, kde, při čem pociťuje štěstí? A když se mi ráno nechce vstávat (už je to delší čas a není reálný důvod), nepomůže, že budu spát déle.

Tak se do toho pouštím. Tělo není ještě zvyklé vstát mezi 6 - 6.30hod, ale nevadí, postupně se to změní. Ospale vyplouvám z postele, doplížím se do jiného pokoje a začínám třást tělem na hudbu ke Kundalini meditaci od Osha. Postupně cítím, jak se mé tělo probouzí, ale s ním na druhou stranu i mysl. Tu opakovaně přehlížím a věnuji se třesení celého těla a uvědomování si sebe sama. Pomáhá to, pomalu se probouzí tělo i něco ve mně. Po 15min třesení tělem přichází fáze tance. Tam jsem mnohem více bdělá a užívám si ranní taneční protažení. Po 15min tance si odcházím sednout na mé oblíbené místo v domě, kde jen tak sedím a užívám si sebe, jen toho věčného pocitu, zachycení sebe sama mimo čas a prostor. Mimo jakékoliv podmínění, mimo hodnocení a souzení. Někdy si k tomu pustím hudbu, někdy jsem v tichu. A někdy si potom ještě pustím kousek Moci přítomného okamžiku od E.Tolleho, který je pro mne jako bible :-).

Po téhle části jsem připravená začít nový den. Den, kdy část pozornosti mám stále v sobě a část ve vnějším světě. To mi pomáhá neztratit kontakt se sebou. 

Někdy si zacvičím ranní půlhodinku jógy, k tomu chvíli tance a ostatní bývá podobné.

No, a je po ranní únavě.

Tohle jsou pro mne zázraky v životě, kouzla :-)

PS: Vzpomněla jsem si, když jsem měla malé děti - 2 a 4roky, začala dělat Reiki a Osho meditace, tak jsem vstávala v pět ráno. Tak mi to dělalo dobře, energie čerpala ze svého pravého zdroje, že jsem zvládala i to ostatní.