Pro mně jsou naše setkávání velmi důležitými mezníky v roce...., jedno se odehrává na podzim ... (před vánočním shonem) a druhé na jaře (po ukončení mého daňového maratonu), v podstatě mě naše setkání vedou k relaxaci, vnitřnímu zklidnění, načerpání mého vnitřního já.....

Přijíždím: Jsem vybzukaná z práce, mysl rozlétaná (ještě zařídit to a tamto, zavolat tomu a ještě našim, dceři atd...), velmi unavená "životem", přetížená - vším (domácností, vztahy, péčí o vše okolo :-))

Tam se odehrává: Pro mně je to pořád docela velké kouzlo, to co se mnou stačí udělat pár dní ve společnosti žen, kterým důvěřuji...., dny nabité spontánním vlněním těla, aktivní meditací, her, tvořivou energií, v tempu, které je mi příjemné, čas věnovaný sebepéči, čas věnovaný mapování mého vnitřního světa s nenásilným otevíráním mých temných témat ať už současných či minulých, které uvízly v mém emočním těle...

Při odjezdu: Jsem uvolněná, radostná, naplněná energií, plná inspirace (ať už je produktová či meditační), lépe mi funguje intuice, jsem více otevřená "nestandartním" řešením..., znovu se ve mně probouzí touha.... jak tasexuální, tak obecně..., touha něco nového tvořit, zažít, cestovat.....

Děkuji, Kačka

První, co se mi v této souvislosti vybaví je píseň od Chrise Rea "Driving home for Christmas". Nesetkáváme se sice v tomto čase, nýbrž na jaře a na podzim, ale její text naprosto vystihuje můj emocionální stav, když si sedám do auta a vyrážím na setkání. Jak moc se těším na setkání se všemi ženami, s těmi známými tvářemi i těmi novými neznámými, které mezi nás zavítají. Kdy opět zažiju tu euforii, jakmile vstoupím do dveří, budu se moci s Vámi všemi obejmout a cítit to přijetí, opravdovost a radost z toho, že se opět vidíme…jako kdybych se vracela domů. A domov pro mě znamená především LÁSKU… všeobjímající a bez výhrad. 

Mám pocit, že ji hledám a učím se jí celý svůj život a toužím v ní být a rozdávat jí asi právě proto, že se mi jí v minulosti dostávalo jen velmi málo. Musím ale zcela objektivně říct, že čím jsem starší, tím je to lepší. Díky našim setkáním jsem si konečně UVĚDOMILA, že ji nikde hledat nemusím, protože ji mám v sobě. Chudáček malá, byla celá zmuchlaná a zaprášená a krčila se někde v koutku uvnitř mě s očekáváním, že ji přece jednou musím najít?! 

Každým naším dalším víkendovým setkáním si ji stále víc uvědomuji a jsem mnohem víc schopná si užívat života i přes jeho stinné stránky, oceňovat všechnu tu krásu okolo nás a vnímat, že jsem součástí toho všeho a všech.Ano… Byla jsem před setkáními a budu i po nich. Ale nejsem žádný avatár, jen obyčejná žena se všemi chybami, tápající a hledající odpovědi na své otázky, a proto jsem nesmírně vděčná za tu chvíli, kdy Tě napadlo zorganizovat tato ženská setkávání, protože jsou pro mě jako živá voda a díky nim, Tobě a ostatním ženám můžu dobít ten zdroj uvnitř mě samotné, ze kterého čerpám každý den.

Děkuji Ti, Eli, S Láskou Ivča