Pár slov o mně

...učím se orientovat v tomto uspořádaném chaosu plném paradoxů...vnímat, kdy je třeba jednat ze srdce a kdy z mysli...nechtít měnit okolí, ale sebe...a vlastně sebe také neměnit,  (ono se to děje samo), jen si být více vědoma...stále se učím být k sobě a k životu upřímná...žít jednoduše a s lidskou moudrostí...
a také s lehkostí a radostí...žít tak, jako když kánoe pluje po řece, která je chvíli klidná a jindy divoká, a ona jen proplouvá, nevzpírá se a ani se nepotopí...svou duší jsem tak trochu indiánka milující přírodu, bylinky, Indii, ájurvédu, hudbu, tanec, malování, milování...nemám návod na život...stále objevuji...a přicházím na nová poznání a pochopení těch nejpodivnějších věcí 
a lidí...nevím proč potřebuji tímto způsobem žít...jen se snažím tomu nestát
v cestě, ať je to jak je to :-)...


Od malička žiji spíše intuitivně. Zajímalo mě vše ohledně nadpřirozených sil, přírody, umění, tvoření a otázek typu:

Kdo jsem a jak žít sebe sama?
Co je mé tělo?
Jak zacházet s energií?
Co je ukryto v temnotě (v nepoznaném, nevědomí, podvědomí)?
Jak umět skutečně naslouchat přírodě?
Jak pracovat se sexualitou a využít jejího potenciálu?
Jakými možnými způsoby se spojit se vším?
Jaké to je - cítit skutečnou Lásku?
Jak to, že lidé necítí to, co cítím já?
Jak použít své vlastnosti a schopnosti v současném obchodním světě?
Jak mluvit s lidmi, aby mi rozuměli?

Jsem jeden z těch lidí, kteří jsou "něčím" stále hnáni k sebe léčení, sebe růstu, k překračování svých hranic a omezení. Nespokojím se s vysvětlením od druhých a vlastně s vysvětlováním vůbec. Sama potřebuji projít pochopením a poznáním. Není to vždy komfortní, ale co s tím nadělám :-) Prostě jsem taková. Byly doby, kdy jsem si myslela, že to někdy skončí, než jsem pochopila, že je to vlastně trochu jinak...a to jinak se stále mění...je to nekonečná změna...a takový je doposud můj život :-)

Jaké bylo dětství a dospívání?

Opět vše dohromady - skvělé i špatné.
Skvělé - vyrůstala jsem ve velké zahradě, kde jsem se sestrou zažívala spoustu dobrodružství. Od 10-ti let jsem každý víkend i prázdniny trávila na chalupě na Žítkové, kde byla jen divoká příroda.
Špatné - rozvod rodičů, uvnitř mě spousta otázek a nebyl nikdo, s kým si o nich popovídat, jen se svou starší sestrou. Klasická škola byla pro mne trest, kde jsem měla problémy, jelikož to, co jsme se učili byli zbytečnosti, které mě nezajímali a učitelé...zkrátka celý školský systém pro mne byl úplně špatný. Zkrátka se má duše potýkala s mnohými překážkami, které jsem zvládala jak jsem nejlépe uměla. Dnes už vím, že vše bylo v pořádku, jak to bylo, ale tehdy jsem to tak nevnímala. 

Děti
S příchodem dvou dětí - syna a dcery - se mi otevřela hluboká úroveň ženství a začaly se dít velké vnitřní "změny". Už samotné těhotenství a porod byl jako velký zázrak, který otevírá dveře...
Během mateřství jsem začala vnímat a naslouchat více tomu, co je mimo naši logiku, pochopení přes mysl, rozum a nechala se vést. Konečně můj čas. Byla to velká úleva po tolika letech. Mateřství ke mně promlouvalo samo a já se jen divila...že stačí jen naslouchat a podle toho konat, ne podle knihy, ale podle svého mateřského instinktu, který má v sobě každá žena.

Na svých dětech jsem sledovala vlastnosti muže a ženy a jejich vzájemné komunikaci. Ne, že by to bylo vždy lehké. Pro příklad - syn škádlil (projevoval přirozenou mužskou agresivitu) dceru a ta reagovala emocemi. Krásný ukázkový příklad jak energie funguje v dynamice. Bez jednoho není druhé, protože, když si jí syn nevšímal, přišla za  mnou a ptala se, co mu je, že je nějaký divný :-).


Zajímavé bylo období puberty. Sama jsem se pocitově dostávala do minulosti, vyplouvaly na povrch nevyjádřené emoce. Skrze téměř dospělé bytosti se mi ukazoval můj vztah k mužům a otci, k ženám a matce, k sobě sama tak, jak jsem jej doposud neviděla.
Začalo mi docházet, že stále máme kam růst a vyvíjet se. V každém životním období skrze něco jiného.  A pokud to přijmeme i od našich dětí, tak to považuji za velkou moudrost.

Opravdu zajímavá zkušenost - přivést na svět děti a být jejich průvodcem než se osamostatní. 

Vzdělání
Pravděpodobně čekáte, že budu psát o všech svých školách, vzděláních, diplomech atd. jako tomu obyčejně bývá.

Nebudu.

Nepovažuji za důležité, kolik a co člověk vystudoval, ale to, kým je, co dělá, tvoří a jak žije. 
Považuji v životě za důležité vnitřní moudrost, ne "nabušený intelekt". Jak už jsem uvedla, nevím proč, ale je to tak. A  moudrosti pro můj život důležité jsem nezískala prostřednictvím žádné školy, ale životu.
Takže papíry, certifikáty a diplomy mám uschovány doma v krabici :-). 

A svá moudra mám každý den s sebou, v sobě :-)